Bio

Honza “HanZiáš” Kyncl se narodil v Jihlavě, kde vystudoval tamní gymnázium a pouliční zevláckou školu života na letním kině. Aby dostál vysokým standardům v rodině, pokračoval studovat do Prahy statistiku a pojistnou matematiku na VŠE.  Ačkoliv ne zcela přesvědčen o rodinném rčení, že “peníze přinášejí štěstí”, nastoupil jako auditor do nadnárodní auditorské korporace PwC, aby se velmi rychle přesvědčil o tom, že tudy cesta ke štěstí nevede.

Další tři roky strávil v Jablonci nad Nisou v krásném prostředí Jizerských hor. Aby měl co jíst, docházel do místní bižuterní firmy Preciosa, kde působil jako marketingový a obchodní analytik. Když se ze zajímavé práce po třech letech stal stereotyp, nastalo období prvního hlubokého zamyšlení.

Následovala výpověď ze zaměstnání a půl roku přemýšlení nad novou formou obživy. Než se povedlo něco kloudného vymyslet, přišlo vážné poranění páteře, které ho na 3 měsíce připoutalo k lůžku a vysálo jeho běžný účet do záporných čísel. Na přemýšlení o životě bylo času dost. A hlavním výstupem z tohoto období temna bylo přesvědčení, že budování kapitalismu a materialismu není smyslem života.

Další kroky směřovaly do lyžařského střediska Rokytnice nad Jizerou, kde znovuobjevil lásku k horám a volnému lyžování. V průběhu zimy přišlo i několik nabídek na focení svateb, které stav účtu opět otočily do čísel kladných. Ovšem ne natolik, aby si mohl dovolit platit nájem. A tak následovalo obydlení jeho dodávky pořízené v dobách hojnosti. Interiér vytvořený ze dřeva mu otevřel oči a pochopil, že práce se dřevem pro něj znamená duševně velmi povznášející činnost.

Proběhla první úspěšná fotografická sezóna na plný úvazek a návrat do Rokytnice. Zde ztratil iluze o svém životním vzoru a vydal se osamělý vlastní cestou stylem “kam tě dodávka a srdce zaveze”. Zakotvil v Tatrách na větrné hoře Chopok, kde potkal partu krásných lidí s podobným osudem a od nich získal nový pohled na svět.

Na focení získal také zcela nový pohled a klientela se začala proměňovat ve směs velmi zajímavých a inspirativních lidí, kteří z práce vytvořily neskutečnou radost (za což jim patří velký dík). Jelikož ho stále svrběly prsty, vyrobil první cajon a s ním i lásku k hudbě a hlavně rytmu.

S potřebou kombinovat harmonii a rytmus přišla myšlenka na pořízení handpanu. Hudba tím dostala v jeho životě opět větší význam a ostatní činnosti stále jasnější obrysy. Aktuálně smysl života vidí ve vhodné kombinaci ruční a umělecké tvorby a je natěšený na to, co dalšího osud přinese.